Pojď lásko, pojď na maliny,
vždyť víš, že ti to pomůže
brodit se bosá trním,
co zaryje se do kůže.
Pojď Lásko pojď na maliny
a bílý jen ať je tvůj šat,
nechť rudé skvrny od malin
můžou se na něm vyjímat.
Pojď lásko, pojď trhat růže
bez nůžek a rukavic,
na tomto světě lásko moje
- nečeká nás zhola nic.
Pojď lásko, pojď trhat růže
ať ověnčíme samotu
a rudým květem našich rukou
korunujem prázdnotu
Hodnocení:4.57 (celkem: 32, počet hlasujících: 7)
Zobrazeno 47x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
moc Vám děkuji za komentáře i za hodnocení. Tato báseň je staršího data. Napsala jsem ji ve smutném rozpoložení s vazbou na jistý životní příběh, chtěla jsem v ní ale vyjádřit také to, že i smutek a bolest a sebetrýznění může být svým způsobem něčím krásným (i když v trochu zvrhlém slova smyslu).
Pěkná, i když smutnější a je v ní něco schovaného. Já jsem si to něco vyložil tak, že lepší je snad cítit i bolest, aby člověk věděl, že žije, nežli necítit nic. A četla se mi plynule, "bez zadrhnutí".
Někdy je potřeba, aby byl člověk smutný a prázdný, aby mohl být později pln a šťasten. Je to kolotoč. Hlavně z něj nevypadnout. Lidi co jsou jen smutný a nebo jen Happy, u těch je vykřičník! pozor! Ale třeba já díky tomu, že bývám častěji smutný, více toho napíšu.Vše bude ok. Báseň dobrá.
líbí se mi jak je napsaná a i to, co z ní ke mě prostupuje, možná jsem ovlivněná tím, že mi tepe hlava v rytmu nachlazení, to nevím, ale ted v tuto chvíli, za pět.
Cyklon B (Osvětim) | Převýchova (Osvětim) | Experiment 56. 1. část | Louka | Psaníčka ze tmy