Spadl kámen do vody,
hladina se zčeřila,
proplul temným prostorem,
černým jako bažina.
V té tmavé břečce plave ryba,
nevypadá zrovna živa,
jen se líně potácí,
ploutve divně převrací.
Slyšela jsem žblunknutí.
To bylo jako vnuknutí!
Další kámen zhýřil vodu,
tentokrát však v jiném bodu.
Hned vedle toho rybníka,
čistoskvoucí hladina,
další malý rybníček,
jen o něco víc rybiček.
Ty rybky září jako perly,
čisté vody žábry plny,
oči barvy stébla slámy.
Cožpak jsou tu jenom ony?
Co je to s tím rybníkem,
s tím divným, temným pomníkem?
Jež línou rybu ukrývá,
a světlo jí tak odpírá?
Je tohle trest za její volbu?
Zvolila snad špatnou formu?
Má však duše na výběr,
vybrat si svůj vlastní směr?
A tak sedím v šeru stromů,
rukou hýřím černou vodu.
Já obdivuji línou rybu,
za to že se ploutvé hýbou.
V nekonečné temnotě,
v hluboké své samotě.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Zatím žádné komentáře
Podzim | Líná ryba |