Sto je letů do neznáma,
už tisíckrát jsem umřela,
jednou u dveří jsem stála,
podruhé jsem se zapřela.
Proč, když jsem v té dálné výšce,
hledívám lidem do tváří,
sto je letů do neznáma,
kde čisté světlo zazáří.
Tam voní med a voní sláma
a všechno se tak jasné zdá,
já na tom prahu zase stála,
kdo nepřijme, ten nerozdá.
Hodnocení:3.4 (celkem: 17, počet hlasujících: 5)
Zobrazeno 32x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Najednou mi všechno připadá jasnější... Tahle báseň obzvlášť.
Jako když kolem tebe profoukne čistý, svěží, jarní vzduch. Když víš, že vane támhle z louky, najednou necítíš jen jaro, cítíš jednotlivé vůně kopretin, máty a lípy...
Pomsta | Pohádka o Jájínkovi | Deep inside | Útěcha | A co je můj svět...?