Sto je letů do neznáma,
už tisíckrát jsem umřela,
jednou u dveří jsem stála,
podruhé jsem se zapřela.
Proč, když jsem v té dálné výšce,
hledívám lidem do tváří,
sto je letů do neznáma,
kde čisté světlo zazáří.
Tam voní med a voní sláma
a všechno se tak jasné zdá,
já na tom prahu zase stála,
kdo nepřijme, ten nerozdá.