ta myšlenka je silná, jen je vyjádřena příliš mnoha slovy, zbytečně se v tom plácáš, hledáš nové a nové příležitosti, jak vyjádřit velikost toho pocitu a šíři, v jaké jej vnímáš, ale to někdy prostě nejde, někdy je prostě méně více...
návrh a názor, samozřejmě jen můj a tobě může připadat naprosto odlišný od původní verze, přesto tady:
Po staletí nikdo nepřicházel
jen ticho stromů
první kapky rosy
polámané mrazem
šelest větru
nemá ponětí o válce
jež slzami zem sžírá
nádech rozpadlých úst
zapření uprostřed snění
tahle růže brání v postupu
svobodná vůle
ztěžklé břemeno slov
rozbíjím o plamen
Tak tohle má opravdu hodně do sebe. Děkuji Ti. Dávám plný počet, tohle je fakt geniálně. Naprosto báječně jsi to předělala, až mi spadla brada.
Děkuji, Pavli.
Docela ti to jde, když je splétáš slova do hezký vazeb. Problém nastane, když se dostáváš k poentě, protože pak už nemůžeš splétat slova bez nároků na logiku a tam to pak značně drhne. Tady poslední sloka. Jinak ještě k tomu minulému: ty rýmy vážně zkoušej, člověk se tím naučít pro volný verš víc než se zdá
Prosím, ne | Nemládnu | Pozorování o člověku a přírodě | Nepříznivá apatie | Hvězda