Po staletí nikdo nepřicházel
jen ticho stromů někde v dálce
první kapky rosy polámané mrazem

šelest větru v rozpadlých skalách
válka stínů která nemá ponětí
slzami zem skrytá

nádech rozpadlých úst a zapření
jediná květina uprostřed snění
tahle růže brání v postupu

svobodná vůle je těžké břemeno
rozbíjím se o plamen i když mě čeká domov
jenže v mé mysli je čistý obraz.