Tak už sem přišla!
Poctivá pravda kovu
Ta tvář se stala kovárnou
Velikou jako touha po šperku
A taky na rtech měla prsteny
Stříbrným jazykem se smála křehkosti
A pěna padala jak hloupá věž
Chtěl bych jí obejmout jak ocelovou horu
Na počest kovu rozbít sklenici až do dna.
Hodnocení:5 (celkem: 5, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 8x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Bajka o práci a penězích | Poctivý zloděj chleba | Kovová servírka | Odhozený kelímek | Cosi na hlavě