Tak už sem přišla!
Poctivá pravda kovu
Ta tvář se stala kovárnou
Velikou jako touha po šperku
A taky na rtech měla prsteny
Stříbrným jazykem se smála křehkosti
A pěna padala jak hloupá věž
Chtěl bych jí obejmout jak ocelovou horu
Na počest kovu rozbít sklenici až do dna.