Ztracen ve světě, láskou nepolíben,
přemýšlejíc o větě, proč jsem neoblíben.
Kdyby nebylo boha, rodiny a psaní,
zalehl bych ve věčné spaní.
Proč se pídit po života smyslu,
když život sám je smyslem svým.
Ten můj si tu tak zlehka kysnu
a co mi nejde, jen to vím.
Hovím si v své letargii,
vnucuji si tragédii.
Toužím po tom co nemohu míti.
Šťastný a pochopen chtěl jsem býti.
Mám problém, já to vím.
Kdo pomůže mi, nepovím.
Osamělý poutník balvan vleče,
kapka potu tváří teče.
Rozervanec Kerouaca vzpomíná
a se slzami denně usíná.
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 43x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
vzhledem k anotaci chápu komentáře, na druhý straně nechápu smysl samotný publikace - chceš se něco dozvědět o dopadu textu na čtenáře, nebo si jen ulevit - já to tak nějak nerozeznal...
Připomíná mi to moje začátky...ty rýmy jsou prostě o ničem. Pomalu všechny už jsem dřív také použil. Pro někoho, kdo více čte poezii to musí být prostě trápení. Hloubka, do které musím přemýšlet, je mělčina. Od někoho, komu je 43 bych čekal něco vyzrálejšího. I když každý jsme nějak začínali, že jo...
Město havranů | Co chtěl básník říci | Plivni mi do tváře | Med | V dnešní době