Na zemi ležím, na zemi z oblázků
a tělo mé bez hnutí si klade otázku.
Otázku která mi odpoví,
proč v hrudi mám dárek kovový.
Najednou hledím po bílých oblazcích,
má krev jak víno rudá stéká v provazcích.
Je zvláštní jak s námi život naloží,
než naše těla do černých schránek uloží.
Tak žel Bohu opouštím s chutí tento svět, kéž mě smrti už nevyvrhneš zpět.
Chci s tebou zůstat v pevném sevření
a prosím tě nech si můj život,
jež byl už zprvu zcela bezcenný.
Skon můj lásko ber jako otázku,
proč srdce mé zemřelo na loži z oblázků.
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Hodnocení:4 (celkem: 4, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 31x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Tohle je velmi smutná báseň, ale přece básníci tvoří svá díla dle aktuálních emocí. Pokud vemem v potaz básniky jako Edgar Allan Poe, ti tvořili především ze svého zármutku. Myslím že právě tam bych tě zařadil.
Pro začátek bych se vyhnul dlouhým veršům, opravdu se nečtou dobře. Poslední verš strofy by taky neměl být dlouhý, rozhazuje to rytmus a pak čtenář zapomíná, co vlastně čte nebo přečetl. Závěr se mi docela líbí.
Vítám nového autora, ať se Ti na poetovi líbí.
Konec | Navždy | Květomluva |