Sklíčená sedím,
ve svých myšlenkách se měním.
Nevím co je za den,
neznám ani hodinu,
jen pořád vidím krásou vidinu.
Znám hezké chvíle co drží mě nad vodou,
jen bojím se, kdy mi zase odejdou.
Prožívám bouře i pohlazení,
poznala jsem i sladké políbení.
Znám i to krásno co srdce mi rozhřeje,
znám i ty nádherné dotyky peřeje.
Ta slast to slůvko kouzelné,
omámí mě nádherně.
Jak hedvábné chvíle to jsou,
co krásné nitě mi rozpředou.
Jen kolovrátku co přineseš mi dál?
Bude to radost nebo žal?
Hodnocení:3 (celkem: 6, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 14x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Vina a trest | Paříž | Tráva | Era | Kolovrátek