Čas si s námi zahrává, často rychle zapomínáme,
na to co nás hřálo a tolik okouzlovalo.
Pak přijdou nové chvíle, které nám pomáhají zapomenout,
na to krásné co bylo, co najednou někde se vypařilo.
Čas vrhnul nám kostky, náš osud byl dán,
a já musím jit dál.
Najednou jste dva, já nevím co s tím,
Oba jste príma, oba, jste skvělí,
ale pro dva místo u mě není.
Srdce mě pořád bolelo, mé myšlenky byly pomotané
a pak najednou se to stane.
Chtěla jsem začít znova, začala jsem zase slyšet krásna slova.
Ty si přece odešel, byla jsem ti lhostejná,
proč si zase ukázal svou tvář, když já chtěla znovu žít a své city si uložit.
Nechal si mě samotnou, na hvězdy se dívat, a já slzy jsem musela ukrývat.
Nedokázala jsem tak samotná už déle být
a čekat na to kdy tě zase budu moci políbit.
Je těžké zapomenout, a asi to nikdy nedokážu,
ale čas vrhnul nám kostky a já našla někoho,
kdo viděl mé slzy, podal mi dlaň a řekl, staň, tvůj život musí jit dál.
Hodnocení:2.5 (celkem: 5, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 28x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
crazy | MEDVÍDKY | 1.máj | Čas vrhnul nám kostky | OTÁZKY