Klíč

Autor: Ondřej Němeček, 30.9.2001, Básně

  

Tam spadl list,
pod nohama šustí sníh.
Po kotnících stéká voda,
za hlavou,
za hlavou se něco krčí.
Pára mi smáčí vlasy
a ruce,
ruce necítím.
Vím, pod tím modřínem
jsem ztratil cestu ven.
Nezvednu botu,
ještě se vyplaší,
vytáhnou ze všech rohů,
jen co šlápne do trní.
S velikými zuby,
kousnou
a jak,
jak rádi uléhají do kapradí,
na břiše lidskou tvář.
Nechci se dívat nahoru,
nekoulí očima,
příliš svítí.
Byly tak modré,
tak modré
a přeci je tu sníh,
tak sladké
a přeci je tu zima.
Jak jen poznat,
co máš za očima.

Mnohé se vyřeší,
nová Zem, nové Mravy,
pouť až k tváři naší Paní,
vlasy,
vlasy k zulíbání.
Jen trochu klikatější cesty,
do kopce,
ale dál.
Jen mírně jiným směrem,
proti všem,
ale blíž.
Jen malinko víc chtít,
jako oni,
ale víc.
Teď už se mi loupe kůže,
s tím,
jak jim voda nechutná
(nesnáší ji)
možná se rozpustím,
možná mne nezabijí.
Jen krok ven z téhle kaluže,
malý pohyb,
kašel,
dík,
jen krůček ven,
už se nevrátím.
Byly tak modré,
tak modré
a přeci je tu sníh,
tak sladké
a přeci je tu zima.
Jak jen poznat,
co je za očima.
Pročś mi dala klíč?

Hodnocení: 3
(celkem: 3, počet hlasujících: 1)

Zobrazeno 18x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>