Jali se chovati družně
jak mrav pravil
jak bylo líčeno v knihách.
Ten verš co v ústech se tajil,
ta dna velkých vládců.
Toho čistého vína, kdo jim nalil.
Těch zbloudilých ovcí.
Teď starci ženou své koně.
Květy zbla v horečkách.
Kříž stavěli notně
po malých úsečkách.
Kuplíři, šejdíři, pohané.
A na duších skvosty tepané.
Měli jsme sluhy i pány,
dámy ve zlatém kočáře.
Byli jsme druhy
jindy jen nickami
co svými dluhy
otrocky svázáni.
A přišlo zatmění
to znamení,
kdy měsíc zakryje slunce.
no a ve svém poznání
bylo nás potřeba k ruce.
Když loviti vysokou,
nebo tahati z vody sumce.
Tak jedině se zárukou,
že získáme funkce.
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 9x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Ležím v trávě | Morda | Pustý je člověk | Punktum a hotovo | Dílo nákazy