Natažený na skřipci
v provizorním očistci
kňučíš a skuhráš jak špinavej pes.
Neslyším, než skučení.
Baví mě tvoje mučení,
trpíš a doufáš, že zemřeš už dnes.
Pěješ mi svou árii,
záživnou tragédii
které se, jak ji slyším, musím smát.
Jemně skřipec natáhnu,
kostičky ti protáhnu.
Je pozdě na prosby, měls mě mít rád.
Hodnocení:2.88 (celkem: 23, počet hlasujících: 8)
Zobrazeno 67x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Zrovna díky posledním dnům mě představy, které se vyrojily v mojí hlavě díky Tvé básni, týkající se "určité" osoby nesmírně blaží Škoda, že to nejde uskutečnit, někdo by si to zasloužil
Svatba | Když trpíš | V objetí mrtvé | Sestřičko | Novoroční