Natažený na skřipci
v provizorním očistci
kňučíš a skuhráš jak špinavej pes.
Neslyším, než skučení.
Baví mě tvoje mučení,
trpíš a doufáš, že zemřeš už dnes.

Pěješ mi svou árii,
záživnou tragédii
které se, jak ji slyším, musím smát.
Jemně skřipec natáhnu,
kostičky ti protáhnu.
Je pozdě na prosby, měls mě mít rád.