Kdo jsi?

víc než deset let stará věcička.
ano, je to plný klišat, no ale je to i hezký, melodický
nerozumím komentářům pod sebou, ale to asi bude pozůstatek dřívějšího systému hodnocení.

Je to pekné ale tyto básne mi připadají moc časté.Skus zmenit styl psaní

Děvče, nemám tušení kolik ti je let, co jsi zač, co máš ráda a proč píšeš. Vím jen, že píšeš neskonale, a to myslím vážně, na piču. Takže jestli máš ráda své jméno a máš v sobě kouska cti, následuj svůj pseudotalent.

nejsem tady mezi váma dlouho a moje tvorba taky není zrovna na Nobelovu cenu za literaturu, takže bych se asi neměl moc ozývat, ale když vidím jak se tu melete, prostě mi to nedá.


Když jsem byl o nějaký ten pátek mladší taky jsem měl sklony k tomuto "braku". Ale todle je tvorba intimní, určená jedné jediné osobě, která je autorce zřejmě velmi blízká a né pro zhruba 600 lidí, kteří si to teď můžou přečíst.


Autorka zde na Poetovi zabírá stejný post, jako Anička Dajdou v Superstar. Chce se prosadit za každou cenu.


Co se týče bodového hodnocení: Toto není Literární olympiáda o medaile, ale body by autorovi spíše měly sdělit jak na tom jeho tvorba skutečně je.


I když to nic nepomůže, ale dávám -10.

Nemůžete smazat tenhle paskvil, u kterého si autorka neustále zvyšuje hodnocení? To už je opravdu neskutečný - všem ubývají body, ale tady je nárůst o třista bodů za tři dny. Současně žádám autorku, aby toho nechala, je trapná....... :((((((

mě udivuje náhlý bodový nárůst u tohodle výtvoru..

pokud je to tááák moooc osobní,není to určeno kritikům-to znamená,že to nemá na Poetě co dělat.Moje díla nejsou zas takoví fajeři,ale postu kritika děl na Poetovi se nevzdám.

Myslím, že každý z nás má pod postelí napsanou kupu podobných básní, ale sorry, já tohle psala, když mi bylo deset

Mám dojem, že je největší čas udělat už konečně něco s bodovým hodnocením příspěvků. Alice Schmidt si neustále boduje svoje slinty, asi před měsícem byla v mínusu, teď má skoro 1700 bodů za poslední měsíc. Jestli si myslí, že tímhle způsobem na sebe upozorní, nebo že ostatní přesvědčí o "kvalitě" svých blábolů, tak je na omylu. Udělala by líp, kdyby se radši snažila naučit psát. Má to zapotřebí!

Co to je?

Když umíte všichni tak dobře kritizovat tak byste měli umět i dobře psát ne? Tak proč nejsou vaše díla frajeři v nejlépe ohodnocených? Protože umíte jen blbě kecat, no ne? Asi jste nikdy nebyli zamilovaní, nebo co... třeba to je osobní... no ... i když každopadně nejste na takové úrovni abyste mohli někoho shazovat.. (a nebo možná i jste...mi je to jedno

Ptám se, proč se skoro všechny holky ptají v básních po indentitě svého ideálu... proč si potřebují odpovídat, čím jejich milý je... na to budu muset ještě přijít... ale kdyby byl nějakej nápad. Je tu můj mail a budu vám zavázan. Vašek

Jak může taková primitivní a miliónkrát otřelá věc dostat takové vysoké hodnocení? Jasně to svědčí o úrovni a náročnosti zdejších čtenářů. Nemá to na sobě ani poprašek originality, jen se to snaží být primitivně líbivé a tím je to odporné. Chytám toto klišé stokrát omleté, které by si chtělo říkat dobrá báseň, chytám je gumovou rukavicí a hážu oknem do popelnice. Kdo hledá kvalitu a má IQ aby ji pochopil, ať si přečte Trapsodii od Filousova.

I ty, Brute?


Není to trochu kruté?


Tři kamarádi,


co mě prý měli rádi...


Měli...


Co víc jste po mně chtěli?


Lásku snad?


Já...já vám ji zkoušela dát,


přesto ale


čekala jsem na svého krále.


A čekám stále...




Můj první kamaráde,


co dívčí srdce kradeš,


hory, doly slibuješ,


když lásku svou projevuješ.


Lásku?!?


Já musela mít přes oči pásku,


když nepoznala jsem,


že obětí sázky jsem.


A tak jsem šla dále.


A čekala na svého krále.


A čekám stále...




Můj druhý kamaráde,


(nebo spíš prolhaný hade?)


takhle dobře lásku lhát,


to dokážeš jen ty snad-


prolhaný had.


Říkal's:"Mám tě rád."


te´d už ti na to neskočím,


raději se otočím


a půjdu dále


čekat na svého krále.


Čekám stále...




Můj třetí kamaráde,


pleteš si dívku s hradem,


který patří dobýt,


chvíli ho svým Já zdobit.


A pak jej zase opustit.


Ty's nedbal na můj cit,


nedokázal's pochopit...


Řekl's:"Musím jít."


A tak jsi šel dále


a já čekala na svého krále.


Čekám stále...




Můj milý králi,


ztrácíš se v dáli.


Slza mi stéká po tváři,


tvá hvězda už pro mě nezáří.


Už neřekneš mi:"Mám tě rád."


Jsi stejný jako oni-prolhaný had.


To předtím ne, ale TOHLE bolí,


nemysli ale, že mě to skolí!


Já půjdu dále


čekat na svého krále.


A čekám stále...

Ale nešlo by to udělat poněkud kultivovanějším způsobem. Odprostit se od těch tisíckrát vyřčených slov a metafor.


Dobře, nemám nic proti jednoduchým rýmům, ale musí mít nějaký obsah, který něco řekne i ostatním

Já zde sice nejsem dlouho, nicméně cítím nutkání k tomuto dílku též něco napsat. Prozatimní kritika báseň smetla ze stolu. Lidé budou tato líbivá slova čísti vždy více nežli vážná a hluboká zamyšlení nad životem či jiným podobným tématem. Jenže to je to, co dělá poezii poezií - každý autor (opravdu KAŽDÝ) vydal dílo obsahující podobné zamilované a jednoduché veršíky. Sahněme si proto do svědomí - je to dobře či nikolivěk? Přeji mnoho štěstí, leč vskutku by bylo lepší mírně zosobnit, co zde bylo napsáno. Poznámka ke kritice: Nikdy není od věci čímkoliv a kdykoliv se pochlubit - je spousty lidí, kteří podobnou stavbu básní vyhledávají.

P.S.Takovéhle básně sice taky píšu,ale nejsou pro mě charakteristické,tak se s nima nechlubím(není taky za co)

Sorry,asi budu za vola,ale na to,že tahleta věcička vede podle hodnocení,se mi zdá dost primitivní.Je jaksi neosobní....pod tímto dílem si nedovedu představit žádnou tvář.Na světě je spousta lidí(taky já),kdo píše takovéto básně,prostě řečeno:báseň bez xiftu....jenom feeling.Moc se omlouvám,jestli se někoho dotknu...