Jako Dorian Gray

Pár dní po přečtení asi nejslavnějšího románu od mýho literárního oblíbence Oscara Wilda jsem se vyskytovala ve zvláštních myšlenkách, které se mi jakoby samy napsaly na papír.


Autor: jamsie.stein, 15.1.2010, Básně

  

Píši o tom, jak jednou svět propadl klamu
ve víře, že dobré nadchází.
Zatím vcházím ve vlkovu otevřenou tlamu
mnou vytvořených nesnází.

Mé myšlenky vždy pomáhat chtěly
a zatím jenom škodí
jako divoké lesní včely.
V bahně vlastní zkázy se brodí.

Jsem troska topící se v sebelítosti,
svou vinu na druhé házím.
Dobré odešlo, zlost cítím až na kosti,
co dobré přijde, všechno zkazím.

V mrazu já trpím horečkou,
v teple drkotám zuby,
jako vlk zaměstnán ovečkou,
jejíž nožičky trčí mu z huby.

Přede mnou ryby plují do hlubin vod,
do oblačných skrýší kryje se slunce.
Mě útroby vyžírá času chod
a kámen mi tiše obrůstá srdce.

Mám na své duši šrám,
život do něj mi kyselinu leje.
V tajné místnosti shovávám rám,
z jehož plátna špatnost mé duše zeje.

Jako Dorian Gray proti němu vztáhnu nůž
v chtíči rozřezat plátno na tisíc kousků.
Však podívej k tomu obrazu už,
uvidíš u něj ležet mrtvou trosku…

Hodnocení: 1.5
(celkem: 3, počet hlasujících: 2)

Zobrazeno 30x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>