Hvězda

  

Večer co večer

já ptal jsem se nebe,

kdy zas mi, hvězdičko,

ukáže tebe.

Krása tvá spanilá

zářila na zem,

v tvém svitu, hvězdičko,

bývalo blaze.

Měsíc mi ke stráži —

jaká to čest! —

svěřil tu nejhezčí:

Hvězdu všech hvězd.

„Hlídej ji! Starej se,

ať šťastně svítí!

Vzácnější nenajdeš

nebeské kvítí!“

Běda však!

Falešná zlověstná zář,

zlákala k pohledu

bídnou mou tvář.

Ach, jaké neštěstí,

zdroj krutých bolů!

Hvězda má ubohá

padá pryč dolů.

***

Snad je to pověra,

snad pouhé zdání:

hvězda prý, když padá,

splní ti přání.

Přání mé,

pro které prošel bych svět:

Vrať se mi, hvězdičko,

vrať se mi zpět!

Zobrazeno 7x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Frida 27.4.2019, 07:02

Augustine, jako říkanka je tvé dílko celkem ujde, kazí mi to ty dvě sloky před hvězdičkami - tam se najednou vyjadřuješ zastarale a přehnaně emotivně:

Falešná zlověstná zář...

Ach, jaké neštěstí,
zdroj krutých bolů!

Také rýmy jsou gramatické a nevynalézavé...
3

kvalitní komentář (1)

Reaguj >>