Historická

  

Druh ve zbrani tu zbrocen v krvi leží

a poslední minuta života jeho,

jen těsně před koncem úplně všeho,

tak neúprosně běží.

Poslední službu ty přislíbíš splnit mu,

totiž, že synovi přineseš odkaz,

bereš to jakoby nejvyšší rozkaz,

potom už času jen na krátkou modlitbu.

Přemítáš o štěstí, co dneska ti přeje

a měl jsi ho dost – vždyť vracíš se domů,

vzpomínáš, před bojem nevěřils tomu,

nevnímáš, co kolem se děje.

Zvedá se mlha nad bitevní plání,

stovky a stovky železných trnů,

od kopyt tisíce hliněných drnů,

najednou zaslechneš sokovo lkaní.

Už neumíš litovat a city jsou ti cizí,

nejradši vrazil bys do něj svůj kord,

bez zbraně – byl by to prachsprostý mord

a svědomí výčitka tak nerada mizí.

Za svoji lidskost jsi zaplatil daň,

nepřítel vida tvá odkrytá záda,

s ctností a odvahou podlého hada,

dýka tě hryzla jak hladová saň.

Ještě jeden nádech a život bude pryč,

došel jsi na konec a zbyla ti jen víra,

tvůj osobní chrám, co se otevírá,

jen když svými činy získals od něj klíč.

Zobrazeno 11x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Mon-gi 7.8.2014, 16:54
Hodnocení: 2

Přijde mi, že ty rýmy jsou uměle namontovány na sebe. Obsahově mi chybí jasný vzkaz, poselství. Možná kratší volným veršem. Možná. Nevím, nějak mi to nesedlo.

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>