heroin

"Strach"




Valí se to na mě-


ve všech situacích


je skryté nebezpečí


- hledám pevnou strukturu


a asi v korunách


šmátrám potmě po svém stínu,


mé myšlenky plaší smrt


matně cítím slabé zachvění


strach se láme do kruhu,


nevidím


a tiším sebe sama?






"Spěchám?"




k čemu furt dokola, k tomu co bylo;


skutečné je jen to co je právě teď


a možná ani to ne,


když zavřu oči a neslyším


a plavu klidně v tmavém oceánu


- nic nebylo, nic nebude-


jen ticho a nehybno


zamrzl pohyb ruky


zamrzla řeka


máme tu vánoce


lidí jak vší


shánějí dary


vrcholí to,


narážím do lidí


prosím prodavačku


píská mi v uších


asi někam jdu...


a chvíli chodím davem


a pak zas domů,


s únavou a rezignací na účel


je mi nějak...


a v hlavě hukot;


- odnikud - nikam...






Ať dělám cokoli,


jsem v tom s tebou kdzž chci


a moc se nesměj,


zítra je taky úplněk


jak jsem si to tady udělala


upaluju ty ruce který někdy cítěj lásku


co se ti honí hlavou


když je mi s tebou dobře


mám v sobě něco divnýho


a mezi řádky


úpěnlivě prosím


tak úpěnlivě, já při tom vyju,


doteky, doteky...


radost tak velká


jak rosa v kontryhelu


než


krákorali vrabci


uprostřed bláta


že je jim líto


brumla







kvalitní komentář (0)