A zase jsem ten nejhorší
Manžel, táta, člověk
Bolí ty údery nešťastnice,
ze zoufalství pokroucenou pravdou
a s vůlí posledních sil
zadržet odliv
nesplněných snů
Slova bodají,
jak růže trnité
a krvácejí z poraněné duše
Čím blíže chce být,
tím více se vzdaluje
V tom vesmíru marnosti
i supernovy vzpomínek pohasly
Však něco stále září z nicoty
V těch mračnech zkázy
obsažen je celý nový svět
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
můra | náruživá sopka | věneček | trubec | Volání