A zase jsem ten nejhorší

Manžel, táta, člověk

Bolí ty údery nešťastnice,

ze zoufalství pokroucenou pravdou

a s vůlí posledních sil

zadržet odliv

nesplněných snů

Slova bodají,

jak růže trnité

a krvácejí z poraněné duše

Čím blíže chce být,

tím více se vzdaluje

V tom vesmíru marnosti

i supernovy vzpomínek pohasly

Však něco stále září z nicoty

V těch mračnech zkázy

obsažen je celý nový svět