Máš ráda prózu a jsi ochotna vyvažovat zlatem každou radu.Budeš muset Tee trochu zlata nasypat.Nemůžeš náš trávník poezie přeskočit,ty dvě disciplíny spolu souvisí.Vždy tě to vrátí k nám,není jiné cesty,pokud to se svoji srdeční záležitostí myslíš vážně.
Ejhle, to je komentářů! Teo, tvůj příspěvek mě hodně pobavil a děkuji ti, že jsi se mi snažila předtím radit. Vtip je v tom, že já to přesně tak dělám, jenom to prostě neslyším. Takovéhle rýmovačky (básněmi to opravdu nemám odvahu nazvat) píši od té doby, co umím psát (a pořád jsou na stejné úrovni). Problém je v tom, že si takhle blbnu jen tak pro radost a sem tam (jednu ze sta) zveřejním. Mou srdeční záležitostí je próza. Tam, i kdyby mě napsalo tisíc lidí, že píšu kraviny a blbě, bych se snažila do morku kostí zlepšit a každý komentář (jakýkoli) vyvážím zlatem. Rýmovačky budu vždycky psát jenom pro radost a zablbnutí si se slovíčky (proto ten můj komentář předtím).
weronykas, jsem ráda, že se ti to líbilo!
Karkulko, děkuji ti za sáhodlouhou úvahu - a výuční list? Dokud to nebude přinejmenším doktorát, tak budu škrtat a psát a předělávat...
Je to asi tak - povídky (romány) jsou pro mě jako extraligové sportovní výkony, rýmovačky jako pohodové posezení u krbu. Asi tak.
Úspěchem pro mě je, že jsem se nedostala do mínusu, to mi u rýmovaček bohatě stačí. U prózy mám nastaveny jinak parametry.
Díky moc všem za zastavení a komentáře!
Jsou básně psané takovýmto způsobem.Zdá se ,že tohle je velmi snadné, vyprávět veršované příběhy,moc se mýlíš,je to to nejtěžší.Je to stejné jako,kdybys nikdy nepsala povídky a chtěla rovnou napsat román,historický ještě k tomu.Pojď k nám na stejnou startovací čáru a poctivě se per s každým veršem a metaforou.V povídkých máš tolik prostoru v básních pracuješ s esencemi.A budeš se trápit a škrtat a předělávat a začínat znova a líp.Jednou ti všichni dají výuční kist.Nebudou tam jedničky,ale samé pětky a ty budeš vědět, že je čas napsat svůj druhý epos.
bohužel nejsem tak dobrá jako ostatní kdo ti psali, ale je to první tak dlouhá basnička, kterou jsem si přečetla až do konce a neodradila mě hned na začátku opravdu moc se mi líbí a nevadí mi ani kostrbatej rytmus ani že tam něco drhne ani že je to dlouhé ...no prostě krása, klobouk dolů
Jojo rytmus je někdy dobrej, ale tím pádem mi víc vadí, že je někde i kostrbatej. Ke konci jsme se už trochu nudila, když strom dával tomu všemu sbohem, mám raději stručnost než dlouhé rozepisování. Ale celkově originální dílko.
Kde se stala chyba? | 21. století? | Mohla žít! | Co se vám může také stát, aneb divadelní mikrohra o dvou dějstvích | Masérka