Tuna šedého kouře,
a hořkost, která drtí,
a hlasů děsná bouře –
že by snad předzvěst smrti?
Života pomíjení...?
Kdež!
Tak černé to zas není!
Jenom dva kmeti
životem znavení
jeden z nich nádiva
v košili s puntíky
Vrásčité pleti
přivykaj’ pábení
brblají u piva
na schodech putyky
Na schodech putyky
kouří jak fabriky
ten starší nadává
na svého vnuka
Tak nostalgická setkání
mě přede smutkem nechrání
a v gestu věčného čekání
zdvižena moje ruka –
Na pivo?
Na lásku?
Na Nirvanu?
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Zatím žádné komentáře
Dva pábitelé | Tokání napřírodno |