Člověče, pohlédni z okna ven,
však neuzříš nic výjimečného.
Tak jako vždy ti začíná den,
ty probouzíš se ze sna pochmurného.
Proč jako vždycky otvíráš oči,
proč zbavit nechceš se pocitů.
neříkáš nic, chceš zastavit čas,
neříkáš nic, jen hlava se točí.
Duše se svíjí při prvních krocích,
přes tabule ze skla vidíš svět,
za nimi slečny s pohybem v bocích,
pak vhodí tam kámen a ty vracíš se zpět.
Den co den vidíš to zas a znova,
vlastně už nevíš co je jen sen,
ještě pár dívek a tabulek ze skla,
pak konečně pustí tě zas na světlo ven.
však neuzříš nic výjimečného.
Tak jako vždy ti začíná den,
ty probouzíš se ze sna pochmurného.
Proč jako vždycky otvíráš oči,
proč zbavit nechceš se pocitů.
neříkáš nic, chceš zastavit čas,
neříkáš nic, jen hlava se točí.
Duše se svíjí při prvních krocích,
přes tabule ze skla vidíš svět,
za nimi slečny s pohybem v bocích,
pak vhodí tam kámen a ty vracíš se zpět.
Den co den vidíš to zas a znova,
vlastně už nevíš co je jen sen,
ještě pár dívek a tabulek ze skla,
pak konečně pustí tě zas na světlo ven.
Hodnocení: 4
(celkem: 4, počet hlasujících: 1)
(celkem: 4, počet hlasujících: 1)
Líbilo se Ti dílo? Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
josephgypsum 14.11.2010, 11:41
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Uzavřen v nedělním světě | Vnitřní rozbroje | duševní záležitost II. | Májová | Sobotní myšlenky