Co víc, když už nemohu dodat nic?
Ač přesto stále mám -
V láhvi alkoholu tkvím své kouzlo mrtvých králů.
V láhvi mrtvých vzkazů na dně oceánu.
V nedohledné dálce mlhavého vědění lidí.
Ve svíci světla na dně rozpuštěné země -
v pocitech i lásce, s nimi i beze mě.
Vidím kousek smyslu kolísati na bezradné vizi,
na marnosti viděné, skryté za barevnou oponou,
a v moři vzdáleném blyštící se silueta lodi mizí,
s naší budoucností a všemi činy,
díky nimž už naše děti,
neutonou.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Dodatek |