Co víc, když už nemohu dodat nic?

Ač přesto stále mám -

V láhvi alkoholu tkvím své kouzlo mrtvých králů.

V láhvi mrtvých vzkazů na dně oceánu.

V nedohledné dálce mlhavého vědění lidí.

Ve svíci světla na dně rozpuštěné země -

v pocitech i lásce, s nimi i beze mě.

Vidím kousek smyslu kolísati na bezradné vizi,

na marnosti viděné, skryté za barevnou oponou,

a v moři vzdáleném blyštící se silueta lodi mizí,

s naší budoucností a všemi činy,

díky nimž už naše děti,

neutonou.