krása.
obdivuji vázaný verš, už jsem to psala, vím.
jediná věc, kterou si nejsem už vůbec jistá, je první řádek z poslední sloky
čítám, že to dovysvětlíš, nebo že se nějak k tomu vyjádříš, nebo tak no
Pokusím se.
Ten verš o kterém mluvíš navazuje v básni na verš předcházející (ač to možná není dostatečně zřejmé tak ty dva patří k sobě: "barevné kovy v šachtách dílen
to je tu/mi moje poezie"). No. Kdybych tam dala "tím je tu moje poezie" někdo by si to asi vyložil že to patří k tomu následujícímu řádku (a svým způsobem i patří) a bylo by mu divné, že tu neskloňuji - "snad kulkou nebo perlou snů?". Snad by bylo řešením prostě vyskloňovat "barevným kovem v šachtám dílen" a pak to "to" konečně vyměnit za "tím". Nevím. Nebo tam dát "co" a na spojitost s předchozím veršem zapomenout. A znovu nevím.
Nevím jak moc srozumitelně jsem se vyjádřila, ale snažila jsem se, no
jo, děkuju
to s tím případným skloňováním mě též napadlo, ale nechtěla jsem do toho až tak! vrtat.
obdivuhodný je hlavně to, jak někteří, jako teď třeba ty, vládnou takovým nadáním a uměj stvořit neokoukanej vázanej verš
chm, fakt krása.
modrá | čekání na klekánici | Sonáta o vybíleném baru | I. | Babí léto