propadls u zkoušky
buď jak buď
neumíš zvednout Diogenův sud
že složils mizerných pár sonetů
přivřu tu ještě oči
než zalícím tak půlnoc bude tu
pak půjdem spolu... k otrokáři
na střeše kocour po mě vříská
jen slož si báseň na labuť
jsi pod jazykem rtuť
jen jedem svým mi blízká
(člověkem aspoň sobě buď)
na bílé vrány a peří jejich synů
za tohle věčné skomírání
že chtěly s tebou... ku oltáři
ať aspoň kočky vzpomenou si
než slunku talíř vylízaj
až zacílím tak zježí se jim fousy
když se to nepodaří
a tvoje srdce minu
pak dobrý Bůh mě suď
Hodnocení:5 (celkem: 10, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 45x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
takže tedy
první část mi lehce unikla, ta tučná, a vlastně až k té druhé tučné
tam jsem četla místo po mě, po tmě
(stejně mám dojem, že už jsem ji komentovala, sakra, to je děsný! )
od kocoura na střeše, přes kočky co vzpomenou si - se mi líbí
Bůh Tě soudí na plný počet. Mi ale vrtá hlavou, kde jsi byla tak dlouho. Z Tvých básní jsem se vždycky těšil. Pro tu jejich nadpozemskou lehkost, to umíš výtečně, Luiso. Děkuji Ti.
Ano, vidíme věci jinak, to je jisté, žádní dva lidé nemají stejný pohled.
Právě proto publikuji své básně. Abych se mohla dozvědět jak vypadají z jiného pohledu.
A vím, že čím je ten pohled odlišnější od autorova, tím hůř se báseň komentuje. A proto si takových komentářů cením nejvíc.
Sám jsi takový komentář napsal, když jsi řekl, že je to pro Tebe moc mnohomluvné . A kdybych na to měla reagovat - ano, je to mnohomluvné jak načepýřená ženská a tak to mělo být. Do hlubších vod poezie jsem se tím ovšem nedostala.
modrá | I. | o jablkách | žalozpěv pro psa | do strun