A až růže uvadne,
tak už se nebudeš ptát jak voněla,
protože to se prostě nedělá.
Perutě labutí klesají k zemi
a já je sbírám
jednu po druhé
a třeba ze mě bude anděl.
Jenže růžím za to nejspíš nestojím.
Tak dej mi ruku svou,
klidně i horkou,
hlavně ať voní
touho po jiném světě,
nadějí na lepší zítřky
a
skořicí.
Hodnocení:3.33 (celkem: 10, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 22x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Marný naděje | Ahoj ráno | Měl jsem tě tolikrát | Zůstáváš dlužníkem | Poslední vzpomínka