Dál... než slunce zapadá,
polibky tvé smáčí tvář,
vleklou jak polární zář,
tam žije má nálada

Dál... než za hvězdou vesmírnou,
která plní vaše přání,
ona má milé pozvání,
tam mé sny večer zalehnou.

Dál... než v Číně zeď zdobí,
pevná než vůle jest,
větší než spousta měst,
tam můj vysněný princ zlobí.

Dál... než nejvyšší pohoří je,
nikdy se nerozpadnoucí,
stále se držící,
tam má láska stoupaje.
Stoupá po schodách,
někam výš a výš,
dávno není v tmách,
ty víš, co už smíš.
Smíš mě držet,
pevně a přec něžně,
smíš mě milovat,
křehce a přec upřímně.
Alespoň tak, jak já Tebe.

Dál... než umíš představit si,
můj stesk zalehl si,
je v mém smutném nitru,
tam vykousal mi díru.

Jsi prostě dál,
tam, kde já nemůžu být,
v nebi____
ale budu o Tobě vždy snít...
Jak o krásném princi mým.