Co vítr rozfoukal

čas odkvetlých slunečnic
co k sobě marně točí hlavy
jen pohled do nikam
a ústa našpulená k polibku

žlutá vadne v jejich vlasech
stejně
jako na zrnka květů upadají stejná
zrnka prachu

ve váze s vodou tlející po samotě
v pokoji bez pohybu
hodinových ručiček
než rozvíříš je ironicky

ve víru velkoměsta