Každý člověk žije své sólo.
Někdo je však sólistou megálniho orchestru.
A někdo.
Žije jak slepý harmonikář.
Hrající na rohu u té funkcionalistické budovy.
Ale žije.
Slyší své srdce, jak pumpuje.
Žene jeho krev do žil.
A do mozku.
A do prstů
Sice nevidí, ale je šťastný.
Že žije.
Lidé, kolemjdoucí obměkčeni.
Těmi tóny nenaladěnými.
Tím zvukem co trhá uši.
S pohledem na slepce.
Že je štestí.
Že žije.
Hodí mu do klobouku šesták.
A bude štastný.
Ale.
Co je to štěstí?
Hodnocení:3.67 (celkem: 11, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 24x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Uliční toulky | ***** | Blues údolí po "Skotem" | Balada o touze | Noc