Upřímně jsem prve ani nečetl. Byl to můj projekt univerzálního komentáře, kterým jsem chtěl dehonestovat jednak lidi naprosto literárně neerudované tady a druhak strukturalisty jako takové.
Ale jestli chceš k básní no budiž.
Nevím, co ti vytknout dřív. Zda pokus o náhradu interpunkce kapitálkami, či chatrný a neujasněný děj, nebo chybějící rytmickou strukturu s naprostou absencí citu pro veršové schéma, nebo konečně mizerné a řídké rýmování (voní/na výsluní, zavlní/výsluní, prolnutá/opírá), které si jen velmi nepodařeně hraje na falešnou pokoru: tohle je vázané i nevázané. Pro milovníky obou poezií tu něco mám.
Stačí mi první tři řádky.
Za rámy skel
v obroučkách
malované obrazy nebem voní
Pokud budu při vší úctě ochoten překousnout těžkopádně vyjádření toho, že koukáš přes brýle (první dva řádky), tak malované obrazy už by mě zabily. Ne. To není tautologie. Předpokládám, že ani nevíš, co tautologie je. A aby něco vonělo nebem? Nevím, může ti to připadat sebe básnicky dokonalý, ale je to logický nesmysl.
Celá báseň je jen ubohá kostra myšlenky bez koncepce a rozmyslu ověšená pestrými pentlemi kdesi na periferii nasbíraných tretek. Ale chápu, že tady se to líbí. Tady je to ještě vysoký nadprůměr!
Hned vstupní slovní výměna je určením nejzákladnější tématicko-formové struktury a následná lehce ústupčivá opatrnost autorova je orientačním gestem vždy už očekávaným, spíš kulturně orientačním, než aby znamenala sama o sobě příliš mnoho. Můžeme tedy řící, že první určujícím elementem básně je první verš.
Následující obrazový motiv je jakousi katarzí celého textu, neboť zvláštní tématické štěpení rezonuje i v jazykové dimenzi. Avšak to není v oblasti jazykově tématické paralelnosti všecko;
svým způsobem pokračuje ve štěpení, které jsem sledovali už v „elementární“ části básně.
To pak představuje jistou základní polaritu explikace a samo zárodečné místo pohybu a vývoje
emočního rozvinu až v téměř banální patetičnost. Tato autenticita je ovšem významově také velice nosná, což vede k derivaci textového celku podél cetra důsažnosti dalekosáhlých sémantických jemností.
Už první verš byl dělením, a to dělením s mírnou asymetrií. Závěrečný dynamický zvrat pak spojuje lyrického hrdinu básně s hloubivou, eruptivní, neklidnou akcentací primární nehybnosti s ohledem na její ztajenou potencionalitu.
Sečteno a podtrženo zvýraznění dílčích předělů maximálně naplňuje předpoklady spontánně explikovaného uchopení tématu a nabízí tak čtenáři velmi signifikantní literární zážitek. (Podle studie Zdeňka Kožmína k básní Měsíční sonáta)
Je zvláštní kolik z toho by člověk ve svém dílku najít chtěl i nechtěl. Ať už to bylo myšleno jakkoliv, neodpovídal jsem do teď, protože jsem si nebyl jistý, jak mám reagovat na tapetování různých děl tímto komentářem. Vždycky jsem si vážil kritiky, kterou jsi mi ve svých vzkazech nechával. Proto i tentokrát upřednostním tvá slova, i kdyby měla být nelichotivá syrová, surová - ale tvoje. Stojí-li ti to tedy znovu za přečtení a napsání, rád počkám.
Jsem rád, že ji opět po delší odmlce zavítal a publikoval. Jelikož jsi básník s velkýma kvalitama. Děkuji za nádherný poetický počin a přeju Ti více takových.
Dzoe | Manžel čeká | Rigor mortis | Butterfly effect | Beznadějná