Mohou být písně smutného smíchu,
masku si dát a v ní zakrýt pýchu.
Tu nejhořčí bolest utopit v tanci
a svou hru nechávat ocenit žvanci.
Hrajeme skromně ta dramata ticha,
v srdci nás více než na mozku píchá,
i proto se loučíme nezměněni,
co ještě zbývalo, přece není...
Sbalené kufry s letem do pekla,
slova bez proudu vždy přece tekla.
Slova bez vášně, však s citem až kdesi,
poslední sbohem nás navzdory děsí.
masku si dát a v ní zakrýt pýchu.
Tu nejhořčí bolest utopit v tanci
a svou hru nechávat ocenit žvanci.
Hrajeme skromně ta dramata ticha,
v srdci nás více než na mozku píchá,
i proto se loučíme nezměněni,
co ještě zbývalo, přece není...
Sbalené kufry s letem do pekla,
slova bez proudu vždy přece tekla.
Slova bez vášně, však s citem až kdesi,
poslední sbohem nás navzdory děsí.
Hodnocení: 4
(celkem: 16, počet hlasujících: 4)
(celkem: 16, počet hlasujících: 4)
Líbilo se Ti dílo? Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Okamžik | V kávové lžičce | Únava | Bezvědomí | Perseidy