Přejel jsem básníka v dubové aleji.
Tam co psi na šňůře s oblibou kálejí.
Přejel jsem básníka, v očích měl hrůzu,
V obavách zda jsem mu nezranil múzu.
Zvedá se ze země, hledá správná slova,
V sloup oči obrátí a upadá znova.
Jak jdu mu na pomoc (jsme tu sami v lese),
zvolá jen: ‚Hovado…‘ a rozpláče se.
Hodnocení:4.5 (celkem: 18, počet hlasujících: 4)
Zobrazeno 23x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Skláním se | Vstávej | Za ... | Vrbata | Cestou..