Myšlenky na tvůj definitivní odchod
se staly černými chodbami
krve rdousícího blouznění
proniknuvší mezi štíty
mých nekonečných modliteb
a snů.
Vykřičet se z pocitu čekající bezmocnosti
v havraním smokingu vyšperkovaném,
který mě přikoval do studny hořkých slz
pod roletami noci odcházející
do mých spisů.
S ránem mi teprve dochází,
že ztratím-li tvou kapku v moři hlíny a popela,
chci se jak kámen
ve stejném moři utopit
a splynout s vůní Tvých záblesků
a božího milování.
Hodnocení:4.73 (celkem: 52, počet hlasujících: 11)
Zobrazeno 110x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Milý Tome.. četla jsem ji již dávno, jinde.. a teď..zas a znova mi ta poslední evokuje hloubku lásky a života. Bezmoc je sviňa, ale občas se jí nevyhnem.. asi jde o nastavení od ´počátku´.
Klapkami klavíru | U nemocničního lůžka | Básnická kritika | O(d)puštění | Koláče od babičky