Odpoledne s černým čajem
stejně temné jak ten čaj
a já tou lázní z uschlých lístků
zalévám svůj mrtvý ráj.
Vzklíčil jako orosení,
bojím se však, aby déšť,
aby déšť mé dobré vůle
nezměnil se v mokrou lež.
Tak někdy sedím jako kámen,
za okny sníh a dál je poušť,
krev už dávno není v ranách
a po mlčení zbývá spoušť.
stejně temné jak ten čaj
a já tou lázní z uschlých lístků
zalévám svůj mrtvý ráj.
Vzklíčil jako orosení,
bojím se však, aby déšť,
aby déšť mé dobré vůle
nezměnil se v mokrou lež.
Tak někdy sedím jako kámen,
za okny sníh a dál je poušť,
krev už dávno není v ranách
a po mlčení zbývá spoušť.
Zatím žádné hodnocení
Líbilo se Ti dílo? Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
...To se mi líbí
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Kdesi | Úvaha | Pro desetibilióntinu | Narážka | Trochu o rezignaci