Dětičky příboje,
zvedají ramínka,
ručičky, hlas
a začínají sloku.
Každé z nich svoji,
ale v mžiku
spadne do patoku
andělský nádech
jejich vlasů,
sukýnek.

To musí tak být,
i učitel se učí.

Dětičky,naděje,
budoucí Nobelovky míru...
Až nebudou,
pak teprv zaplácneme díru.
Až nebudou,
pak teprv bude mír.