Za časů zbrocených krví
bojištěm mrtvých,
sirotků bez tváře
v místech těžkého žaláře
stékaly slzy
žal v krůpějích času.
Jizvy co už ráno nezacelí
zůstaly stát v rozkladu.
Jako morová nákaza
a na blízku žádná spása.
Ten den tu noc
nikdo nepřišel na pomoc.
Bezmoc houstla
slova ztratily významu.
V útvaru žebroty
klíčily pobité jistoty.
Zvedl se vítr
a čistý vzduch
jako dávný přítel či druh
dal naději a spásu.
Tak začlo nové období
poroby a útlaku.
Vítězila síla
a jediná víra
byla ta má.
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 19x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
hned první řádek - Za časů zbrocených krví - nemělo by být zborcených?
a potom ještě tam u těch jizev
- Jizvy co už ráno nezacelí - opravdu ráno? nebo to měly být rány?
věci které napsala Sněhurka, taky - souhlasím - pomoc, bezmoc
jako celek to nemůžu posoudit, jestli dobré, nebo zlé
mně se to nelíbí, pocitově.
Divadélko pod Temží | Pralinky | Muž uprostřed léta | povídačky | Česká lopata