Za časů zbrocených krví
bojištěm mrtvých,
sirotků bez tváře
v místech těžkého žaláře
stékaly slzy
žal v krůpějích času.
Jizvy co už ráno nezacelí
zůstaly stát v rozkladu.
Jako morová nákaza
a na blízku žádná spása.
Ten den tu noc
nikdo nepřišel na pomoc.
Bezmoc houstla
slova ztratily významu.
V útvaru žebroty
klíčily pobité jistoty.
Zvedl se vítr
a čistý vzduch
jako dávný přítel či druh
dal naději a spásu.
Tak začlo nové období
poroby a útlaku.
Vítězila síla
a jediná víra
byla ta má.