Máš v srdci zimu
a
vlásky bělají.
Umlkly touhy a ztratily se cíle,
pohasíná radost
a
úsměv již oči nepohladí.
Nedočkavě čekáš na vlak, co přesně odjíždí.
Vlak,
co pravidelně odjíždí
se divoce řítí
a
ČAS
nepostojí na poslední pouti.
A
když tajemství polibku
má odstín už vážný,
nastoupíš do vlaku -
je studený a prázdný.
A
koruny touhy
vrostlé do Země,
pohltily nezkrotně se blížící
plameny.
Jen prach, vítr ho zavane do
moře, co
nemá hodiny naděje.
Vloží dým pocitů
do zamčené nádoby.
Neodmítej
čas,
co nemá paměť staroby...
Hodnocení:4.14 (celkem: 29, počet hlasujících: 7)
Zobrazeno 85x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Poděkování Vám za komentíky. me2d svým okem poetickým neuzřel správný pohled mých veršů, nevadí... obsáhleji jsem mu zaslala soukromou vyjadřující zprávu.
Snad Inka tedy prozřela a pochopila.
Ano, to video jsem se snažila vybrat, co nejpečlivěji. Také si myslím, že sedí.
Krásný den všem přeje Elenyss.
Artefakt | Až... | Tulák po hvězdách | Před bránami Krista | Pokušení nebeských jezdců