Bože...

...


Autor: David Kalioglou, 25.11.2003, Básně

  

Bože

Tak jsem tady

Ty jsi prý ten, co ví si rady

Bože tak jsem tady

Vážně.. už si nevím rady

Vlastní přeměna lehce se nedělá

Cizí představy nutí zábrany

Blokován vlastní mříží..

život tíží

Jedno z mých já doufá, že se s druhým mým já smíří

Zatím ..

..každá z jejich Cest plných gest..

Jinam míří

Vzpomínky na radost

Inklinace k dogmatu žene k hysterickým záchvatům

..snadné vejít, z Cesty sejít

Těžší odejít a ještě těžší tohle všechno obejít

Zapomínat na minulost

..bolesti už bylo vážně dost

Věřit ve falešného Boha

..se nediv, že ten dole co tak zdola úpěnlivě volá..

Je ti tak děsně podobnej

Přišla ke mně zvěst

..že jedna z cest k tobě do Nebes..

..zrovna ta moje

..vede přes peklo

No řekni Bože, s kým by tohle neseklo

V zásadě.. žiju na hraně

Vše co potkávám, co potkává mne

beru přes svých přesvědčení síto

A to je mi už vážně líto

Odštěpen od těch částí, které neodpovídají mým představám o sobě

..bráním se tak úspěšně vlastní obnově

Víš, já vím že je někdy se mnou kříž

To je přesně ten okamžik kdy čekám..

že mne pochopíš!!!

Nebo nade mnou zlomíš hůl..

A já poznám že když jsem ti věřil..

jakej já byl Vůl

Všechno je tady šedivý

Chci odtud pryč

A tak utíkám... i když vlastně nevím kam

Zda se někdy zastavím?

Co já vím...

Utíkám do filozofie

..abych neviděl jak mně můj život před očima hnije

Svazuju si možnosti

..abych si nemusel potykat se štěstím

Jak dlouho ale může člověk dát plánům svojí Duše vale..

Jak dlouho pak, může člověk sám sobě lhát?

Jde to a půjde to ještě?

Snad..

Jak dlouho se dá neslyšet to tiše hlasité volání..

Dobře se bavím..

Někdy bych z přemíry té zábavy skočil střemhlav do vany a..

..vypustil se...

..re..

..mě..

TO

Hroutí se těžce zbudovanej Svět..

Tohle se už nedá neslyšet

A když se Svět kácí...

Lítaj třísky.. to pravda se vrací

Cizí tváře jsou najednou tak úžasně blízký..

Rád je potkávám, tyhle staronové tváře

..je v tom hojnost

O samotě je zima

Jsem zmrzlej na kost

Teplý jižní vánek v růžových slipech...

V hlavě zmatek

Tak čekám u svých do Duše bran..

Čekám na závan..

S cedulí nad hlavou: už žádnej klam

Už před sebou neutíkám

Ne

Já už jen zdrhám

..do tmy svých slepých záměrů se slepě vrhám..

Až přijde nějakej novej host ala hra na radost

Zavalím ho moudrem ala hra na probuzení

Ne

Už dost

Tohle pro mne už vážně není

"No tak kámo, už máš v suchu osvícení?

OooooOooooM... jasně, koho se ptáš tak časně?

..když tu nikdo vlastně není.. je to jasné?"

Ne ...není

Víš ty co?

Mám se docela rád a nelíbí se mně tenhle vyjetej stav

Nech mě tedy ještě spát..

Mám radost

Tak jen ji udržet, jen ji neztratit..

Nebo se k ní aspoň po návratu ze tmy..

zase navrátit

Fakt už nemám co ztratit

Já už nepotřebuju vůbec nic.. na víc

Pochod "od nikud nikam" já neměnil bych ani za let na Měsíc

Ztrácím chuť s čímkoliv manipulovat..

a ve vztahu s čímkoliv se začínám cítit čím dál líp

Víš jak je krásné nevědět?

Jen tak sedět a do blba hledět?!?

Bez šance na víru

Bez nároku na sílu..

S ochotou obejmout vlastní špínu

...svoji tvář teď v realitě myju..

A směju se

Přijde mně to všechno legrační

Kupuji si na cestu kolem světa jízdenku zpáteční

Odkud mám teď k odhalení vyrazit?

S rizikem pravdy zidealizovanej Svět nechce se kazit..

Touha..

Mezi davem zbabělých do hrdiny vrazit

V šíleném pochodu koukám pod nohy ne nahoru..

Je to praktické, aspoň nepadám na hubu

Míjím poloznámé tváře.. všude tma, žádná záře

Tak se ptám sám sebe..

Kde mám hledat to své Nebe?

V sobě?

Skrze tebe?

Potkávám protiklad a nacházím jeho klad..

Potkávám tebe a nechci vidět sebe..

Chvilku peklo, chvilku Nebe

Občas z pekla vedro...

Občas Nebe zimou zebe...

Ale co je za tím?

Za tím vším..

Ptám se Bože, to snad ještě smím...

Promočená deka pohodlí leká

A nepřestává lít..

Asi začnu klít

Bůh zívnul a mávnul rukou..

Vyměnil mně deku..

..mokrou za suchou...

A vrátil se..

Zpátky.. do pohádky

Dlouho jsem byl dole, hledal vlastní cenu

..světlo v nedohlednu

..a já nevěděl, zda se ještě někdy vůbec zvednu

Básníkem v temnotách, co hledal a ne-nacházel

Kdo byl vším...

..a neměl z toho nic

Co víc k tomu říct

Rozházenou skládankou

Otevřenou knížkou kterou už nechce nikdo číst..

Posledním listem nedopsané kapitoly..

Jen vzpomínka na to ještě bolí

Hlubokou propastí toužící po štěstí

Velkou zkaženou horou plnou neřesti...

..tou horou, která ve svém tichu nic dobrého nevěští..

..a nevěří na štěstí

Má to ale štěstí.. v neštěstí

Svět sám pro sebe

..bez významu a plánu

Noc co nerada ustupuje ránu

Ráno, kterému se nechce na plac

Zkaženej a zrazenej pes co ti už nikdy nedá pac...

Opuštěný kostel s tichým zvonem

Unavenej kostelník, co by do postele nejradši vlít

Kněz plnej dogmat co dál se nedostal..

..než na okraj svého Světa

Svoboda v tahu

..po radosti ze Světa, veta..

A tak přemlouvá a káže

..sviním hrách na zeď nejspíš háže

Jejich chrochtání nudu zahání

Neživotná Jeptiška čeká na svého Ježíška..

Její motivace mne pokoře navrací..

Motivace kněze.. ta mně uniká

Já nechci deset ne jak nežít...

Chci cítit.. člověka

Ale nejsem držitel jediné pravdy..

Tak snad se už tolik nevzteká..

"Na hranici s ním..."

Myslel jsem si že jsem na konečný..

Ale kdepak... to mi jenom ujel vlak

Bohu dík... je to tak

K čemu poznání když druhé od nás odhání

Jde o to, vystoupit ze svý upjatý role...

..a že jich mám.. tyýýý vole

Někdy dělám psí kusy

Ostatně...

Vše se zkusit musí

Život podle šablony je tomu mému žití vzdálen na hony

Občas ubližuju.. mrzí mě to

Spíš než ubližovat chci mít rád

Ale někdy je fajn.. dělo dát

Zdrhám z davu

Ztrácím hlavu

Cizí pravidla staví proudu stavidla

Jsem šťastnej

Jen to ještě nevím..

Když mám v sobě litr vína

..krása se mně snadněji vnímá

Bože, je možný ale takhle chlastat?

V touze po kráse non stop ožralej?

Bože, nebuď na mě až tak zlej

Tak na zdraví!!!

Myslel jsem si, že tohle je cíl

Teď vím, že vím čím dál míň

Tak tohle je ta seberealizace, ten cíl?

Divokej opuštěnej svázanej plnej nadšení i ztahanej..

..nadrženej romantik co z půstu chytá tik

Ostatně, holky je třeba chránit a ne se jim bránit..

Mozek tápe v temnotách.. hm, Bože vážně dík

Občas vhled.. Blik

V klidu na Cestě.. a náhle smyk

Agrese navenek, dovnitř vzlyk

Ten co občas dával, občas ňákou chyt..

Vír beznaděje tahal ke dnu

..a já nevěděl zda se ještě někdy vůbec zvednu..

Cesta do předu mne vrací nazpátek

Okny odchází klid...

A dole u vrátek.. zvoní na zvonek.. vztek

To je vše

Krev v žilách začíná vřít.. jdu mu otevřít

Jde o to, zbavit se malomocenských přesvědčení svých malomocných

já.. o svým já.. si rozhoduju zase já

Jak jinak, když tu nikdo jinej není..

Téma zapomnění

Každej slyší na to svý znění

Jak přijmout tenhle fakt

Bůh nedočkavě podupává a čeká na zázrak..

Že lidem jednou dojde.. snad

Tisíce vln, jedno Moře

Tak lidi, nač ta hoře

Bude líp..

Dav ztich

Tak to je vše, lidi, předal jsem zprávu pofrčím dál, půjčil by mně

někdo z Vás na taxík?

Cože?

Zazní sborem... ty jsi se pos.. ne

Cože?

Otevři mně Bože to svý nebeský lože..

Za tohle místo na zemi, vážně dík

Nejradši bych vděkem chcíp

"Neboj synu, neztrácej víru, bude líp..."

O.K., Bože půjčil bys mně teda na taxík?

"Cože? Ty ses pos..."

Bůh náhle ztich...

PS: Postavy i děj jsou smyšlené, jakákoliv podobnost s kýmkoliv.. je čistě náhodná..

Hodnocení: 1.56
(celkem: 14, počet hlasujících: 9)

Zobrazeno 24x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>