Jsem tady, to je jisté...
Všechno ostatní jisté není.. to je jisté
Nějak nechytám všechna ta moudra
a tak se přelévají jedna přes druhou,
přes mou snahu porozumět světu..
sobě.. svojí Cestě, svému místu.. tady.. zase slzy
Je to síla, tohle tápání...
Jde to kolem mne a já nejsem schopen reflektovat už vůbec nic
..kromě toho shluku myšlenek ve vlastní hlavě
Pocit výlučnosti je mně na nic
Připadám si jak žába na prameni..
tak velké zúžení mých představ o povaze světa..
Podoben prošlé učebnici, ztrácím život mezi prsty..
Nějak to nedokážu reflektovat, ale to je zase snaha vydat se
nově po starých kolejích..
Myslím, že když mně to neslouží
měl bych to opustit.. ale co mně potom zůstane?!
Na čem stavět svůj život? Svou věž ze Slonové kosti...
Někdy se strašně bojím, že zůstanu sám.. úplně sám.. že už nenajdu
Cestu mezi lidi.. Nerozumím sám sobě. Možná že čekám příliš a tak
dostávám málo.. nevím
Ve snaze obsáhnout tkanivo života, ztratil jsem sebe..
Potřebuje tisíce definic, ztratil jsem život.. jeho pulz.. jeho
hřejivé teď a tady Tisíce definic, ale ani jedna z nich mně
nevrátí radost z první pusy.. Od první holky..
Bojím se!
Strašně se bojím
Já vůbec neumím žít
Je mně smutno
..moc smutno
Nezvládám život a mám dojem, že mě všechny ty 'znalosti' táhnou ke
dnu.. Že mě připravují o možnost přijmout pomoc zvenčí..
Je mně líto všech tvorečků, co jich jen na světě je, kteří trpí..
Je mně líto všech bezbranných a ponížených..
Já nechci, aby někdo trpěl!
Je mně úplně jedno, je-li tohle všechno jedna velká iluze.. sen a
zdání. Já nechci aby se tenhle hnusnej sen komukoliv zdál!
Já už nechci žít.. ve světě, kde právo silnějšího bere právo
slabšímu Je mně smutno
Je mně strašně smutno.. Já neznám Cestu.. Já vím jediné: na tomhle
svinstvu se já podílet nebudu.. je mi ukradenej tenhle hnusnej a
tak studenej svět.. A je-li svět jen jednou z možností, pak volím
možnost jinou
Dřív jsem nepotřeboval nic, abych věděl, co mám dělat..
Nepřemýšlel jsem o tom, zda a jak.. a kdy.. a vůbec.. a a a
Tisíce 'a' umořily Osla..
Bylo to mnohem jednodušší ..
Život měl svou cenu...
Teď živořím..
Možná, že to tak má být, ale to už je zase 'má být' a to obvykle
nepatří k pravému životu. Chybí mi Láska!
Nechtít nic řešit.. vysvětlovat.. prostě jen být a radovat se z
toho. Z deště, větru, zimy, tepla.. prostě ze života...
Život přece není o živoření
Na miskách vah je moje budoucnost s nastřádaným v minulosti...
Budu muset, ne - chci zchudnout.. dál mne to nepustí..
Tyhle vědomosti.. tíží jak kámen uvázaný kolem krku.. jdu pomalu ke
dnu. A sil se taky nedostává
Tak nějak se necítím..
Něco mně chybí.. něco mně bolestivě chybí.. Jednota? Vzpomínky na
před-minulost? Co já vím.. Já už nic nevím.. nechci vědět.. chci
cítit, chci milovat. Chci prostě jen být! Krásně a jednoduše!
Jen nebýt hluchý ke svému já...
Citace: T. S. Eliot: Abys mohl mít to, co nemáš,
musíš projít cestou nevlastnění,
Abys dospěl k tomu, čím nejsi,
Musíš jít cestou, na které nejsi
Hodnocení:0 (celkem: 0, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 4x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
David1.12.2003, 13:47
Co ti na to mám říct Vyztup občas ze své upjaté role a stań se dítětem Já si uvědomuju tu hromadu chyb,nijak se tím ale nevzrušuju Za to tobě to jak koukám nedá spát..nevím no Ano je to plné gramachyb!Jsi spokojený?
Ale já si mylsím že to co jsem od toho očekával(nevím do jaké míry vědomně)to splnilo To je vše co k tvé "kritice" mohu říct
Bože... | Co je vlastně jisté | Lásko | Setkání na dlani | Jsem sám a nejsem sám