Stával na jedné noze,
boky spíš jako gigolo,
tahal si schválně tkaničky
z modrých tenisek,
přitom ho oblíkli do fraku.
Mstivá mniška.
Nějaký ten inkoust z propisek.
Sadomaso.
Dvě pírka z nočních ptáků.
A když všechno zhaslo...
jednou v noci,
možná po milování,
nebo po nemoci...
myslel jsem, že snad klel...
na sebe, na lidi, co já vím...
Bylo to tiché, trochu splín...
To všechno patřilo už jinam,
je líp,
tak sakra, jak plakat na povel.
Hodnocení:5 (celkem: 10, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 37x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
on totiž tenhle člověk psal taky takový určitý-neurčitý básničky a pak řek, když se ho ptali: copak člověk musí pořád něco vysvětlovat? základ je a každý ať si to domyslí po svym
já chodím často do sauny ježiši ...popsat...to nesvedu...je tam málo indícií...ale jestli má krásnou duši...tak to je celej já...zadeček má taky jako já...má jednu nohu s modrou teniskou...ve fraku...popsaný ruce propiskou..a v kloboku dvě péra...ještě bych mu dal plnovous...docela fešák
Já se utluču smíchy V klobouku dvě péra... Hele, ta noha neni jedna, to znamená, že balancoval, že vedl takovej život, v kterym musel balancovat. Do sauny asi taky chodil, ale neukazoval se jen tam ... teda ne, že by byl fakt gigolo, to ne. Ty tenisky a frak je pravda, vlastně doslova... ale byl to mírně řečeno mistr převleků. Jo, ty propisky taky hrají úlohu ... třeba podpis na zadek striptérky Plnovous to ne, to by mu nesedlo... jsi myslel jako hippie? A ten konec ... on neklel, on se modlil... a ještě si můžeš domyslet osobu, v který je to psaný ... hm, nechtěla jsem to konkrétně, jen že mě ten příběh zaujal, ale nemusí být ani první, ani poslední.
Vezmi mě s sebou | Cesta domů | I m loving it! | Mrtvé listy | Setkání