Črty II. Tři
Čtvrť s názvem Horní Brána. Vrátka s železnými pruty ve tvaru slunce – vchod do vilky se zahrádkou.
Labrador zakolísal ve snaze zvednout mohutné tělo. Nejistě dosedl zpět pod větve jabloně. Zahleděl se na oblohu. Snad pozoroval mraky poháněné větrnými proudy, naslouchal ozvěně řezání dřeva pilou anebo prvnímu ptačímu zpěvu letos. Hlídal. Po chvíli položil prošedivělou bradu na přední tlapy. Ani dnes, ačkoliv směl s ohledem na věk zůstat v pohodlném pelechu na chodbě vilky, se nezpronevěřil svému poslání.
Vypadal jako netečná, žlutě zabarvená, vypelichaná hrouda. Slechy však zůstaly ve střehu.
U dřevníku seděl kocour a nastavoval kožich vzácnému únorovému slunci. Smaragdy zornic se teplem samovolně přivíraly. Přesto sledovaly dění kolem domu.
Z ničeho nic se otevřely dveře a ven vyběhl malý ratlík. Vyspaný dorůžova překypoval energií. Ušaté torpédo letělo ke starému psovi. Netrouflo si na něj dorážet, tak jen sprintovalo kolem. Štěněti patřil v tu chvíli celý dvorek i zahrada. Bylo snad všude. Pro své hry vzalo zavděk i loňským šustím pod jabloní. Neslo v tlamce kořist v podobě uloveného listu.
Kocour udiveně popošel, tolik ruchů naráz jej zneklidnilo. Psík si ho teprve nyní všiml, bojovně vztyčil ocas a předstíral útok. Černá koule se mrštně vyšvihla na větev jabloňové rozhledny. Mrňous kroužil kolem kmene, jako by trpěl tancem svatého Víta, avšak kocour si ho ostentativně nevšímal. Dokud neměl kožich jako lesklý antracit, olizoval se růžovým jazykem v koruně stromu.
Potom seskočil z jabloně a znuděně, co tlapka tlapku mine, kráčel jako na promenádě. Jestli mohou mít kocouři gen frajeřiny, tak tomuhle nechyběl. Nesl se jako malý panter prostředkem pěšiny vysypané oblázky.
Labrador zvedl hlavu a provázel jej pohledem. Minipes zabrzdil kousek od kocoura. Ten prošel mezi nimi, aniž by zrychlil. U kovové brány se elegantně prosmýknul mezi dvěma slunečními paprsky.
Vrátí se až ráno.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Alfa | Škvíra ve dveřích. | výlovy | Domov pro seniory | Frida a já ( II. )