Pozoruji lidi a sedim ve stínu.
Jsem úplně bez starostí, ač
Někdy myslim i na hlínu,
Když vzpomenu si, co jsem zač.
Avšak hrob to, zdá se, neřeší,
Protože snad jen málo lidí
Když tohle udělám, to potěší.
Ostatní – Bože dej, ať je jich moc –
By těžce nesli to, o čem mluvíme i s kamarádem,
Pak nešel bych do školy pro nemoc,
Což souviselo by s tím velkým dlouhým pádem.
Hodnocení:3.33 (celkem: 10, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 49x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Proč? | Neléčitelný stav | Pohled | Vzpomínka | sms