Na skle
rozpláclé
netečné hlavy
jak na kůlech trofeje lovců lebek
a uprostřed té hrůzy propocených těl
nedotknutelný ostrůvek krásy
jak trosečníkův sen
jak unikající naděje poslední spásy
…
vem si mne
vem
to rozepnuté knoflíčky
zvou závodníky chtíče
na projížďku průsmykem
… a ona
jakoby nic
jen trhavý náznak úsměvu v koutcích
… zoufalé oči s obnaženým pohlavím
z toho mají
hlavu pryč
… a na tyčích zůstávají viset
jen do kořán otevřené po vzduchu lapající pusy
… a v tom přeplněném autobuse
jak nacpané břicho posvícenské husy
… přitiskla se
celá
mléčná
dráha
… a já kosmonaut dopravního podniku
vylétám z kůže
jak ten pták
jenom tak
... a vzduchem nasáklým potem zavoněly růže
-------------------------------------------
Hodnocení:5 (celkem: 15, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 30x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Hodně dobrý! Skvělý nápady, obraty. Vtipný je, že to zrovna čtu a píšu v autobusu MHD. Není tedy narvanej, ale žádný ostrůvek tu taky nevidím. Na to, že je horký léto, tak smradu pomálu. Jenom se těžko trefuju do písmen....
Paparazzi od srdce | Kristovy léta | Opička | Před bouřkou | Ženy