---------------------------------------


Na skle
rozpláclé
netečné hlavy
jak na kůlech trofeje lovců lebek
a uprostřed té hrůzy propocených těl
nedotknutelný ostrůvek krásy
jak trosečníkův sen
jak unikající naděje poslední spásy
…
vem si mne
vem
to rozepnuté knoflíčky
zvou závodníky chtíče
na projížďku průsmykem
… a ona
jakoby nic
jen trhavý náznak úsměvu v koutcích
… zoufalé oči s obnaženým pohlavím
z toho mají
hlavu pryč
… a na tyčích zůstávají viset
jen do kořán otevřené po vzduchu lapající pusy

… a v tom přeplněném autobuse
jak nacpané břicho posvícenské husy
… přitiskla se
celá
mléčná
dráha
… a já kosmonaut dopravního podniku
vylétám z kůže
jak ten pták
jenom tak
... a vzduchem nasáklým potem zavoněly růže


-------------------------------------------